eChomutov - Etiketa není soubor pravidel, ale životní styl, říká Ladislav Špaček
Nacházíte se zde: eChomutov > Zpravodajství > Rozhovory > Etiketa není soubor pravidel, ale životní styl, říká Ladislav Špaček
Středa, 05 Únor 2014

Etiketa není soubor pravidel, ale životní styl, říká Ladislav Špaček

Nemluvit při rozhovoru s Ladislavem Špačkem o etiketě by byla ve vztahu k čtenářům svatokrádež. Vždyť právě tento muž se stal pro většinu Čechů ztělesněním slušného chování a jeho knihy, pořady a besedy pomáhají řadu let kultivovat český národ. Proto nás zajímalo, jak se mu toto dílo daří.

Můžete nám prozradit, jaký mají Češi o etiketu a témata s ní spojená zájem?

Mimořádný. Sám jsem byl zpočátku překvapen zájmem, který vyvolal můj televizní pořad i knihy. Pokud se však na tento trend podíváme z historické perspektivy, nemůžeme se příliš divit. Vždyť náš národ dostal pevné základy etikety již před sto lety díky Jiřímu Guthu-Jarkovskému. Ten je však nyní legendou a s jeho pravidly si nevystačíme. Situace se proměňuje a my musíme hledat nové zdroje. Etiketa si v současnosti mezi lidmi získává dobré jméno, neboť především lidé z manažerské vrstvy si uvědomují, že je podmínkou jejich profesního úspěchu.

Týká se tedy zájem o etiketu jen určitých společenských vrstev?

Každá vědomá činnost musí mít nějakou motivaci. O etiketu se nebudete zajímat, pokud ji k ničemu nepotřebujete. Ovšem vrstev obyvatel, pro které se stává důležitá, stále přibývá. Pochopitelně největší zájem mají lidé, kteří jsou k němu motivováni profesně. Jako manažer nyní musíte umět stolovat, jinak při obchodním jednání vypadnete už v prvním kole.

Některé vrstvy obyvatel jsou tedy profesně motivovány k učení se pravidel etikety. Co ostatní?

Jiří Guth-Jarkovský říkal, že slušnost je člověku vrozená a zdvořilosti se musíme učit. Slušnost vstřebáváme v raném dětství, a tak i jedinec, který nechodil do žádného kurzu a nečetl tlusté knihy o etiketě, musí uvolnit v tramvaji místo starší dámě. Základní vklad slušnosti by měl být dán lidem do vínku v rodinné výchově. Nejde tedy jen o zdvořilost, ale také o základní společenské normy, které rodiče vštěpují dětem. Etiketa má spoustu pravidel, ale nad nimi všemi vždy stojí ohleduplnost, takt a empatie.

Mám tomu tedy rozumět tak, že etiketa není jen soubor naučených pravidel, ale děděné a předávané vzorce chování?  

Etiketa není soubor pravidel, ale životní styl. Dané vzorce chování se vytvářely po staletí. Evropa je odchovancem klasické aristokratické etikety. Už ve 13. století bojovali rytíři o přízeň dámy, kořili se jí a zpívali písně. Na dvoře Ludvíka XIV. byly pak položeny základy dvorní etikety včetně odívání či stolování. A tato galantnost v nás, Evropanech, přetrvává. I když samozřejmě nelze pominout, že vývoj současné etikety spěje ke stále ležérnějšímu stylu. Nejsme svázáni ani pravidly, ani oděvem, máme více pohodlí. Někdy mám pocit, že se dostáváme na samou mez. Ovšem i zde platí, že jednotlivá pravidla se mohou proměňovat. Co se nesmí proměňovat, to je základní ohleduplnost člověka k člověku. Můžeme mít na sobě džíny a tričko, ale přece uvolníme starším místo v tramvaji. Vnější znaky v tu chvíli nejsou tak důležité.

Naznačil jste, že trendy v oblasti etikety se mění. Jak se vyvíjí přímo u české společnosti?

Podstatně do vývoje pravidel společenského chování zasáhl listopad 1989, který mimo jiné znamenal otevření hranic. Dostali jsme tak možnost čerpat inspiraci v zahraničí, máme jisté srovnání. Lidé při první cestě do Londýna náhle viděli, že polovina mladých mužů na ulicích či v městské hromadné dopravě nosí tmavé obleky a kravaty. To bylo v Praze nevídané. Na druhou stranu bychom neměli jako Evropané rozvracet naše vzorce chování a přijímat například americké příklady. Vždyť Amerika je v etiketě daleko za námi, byla stvořena na jiných základech. Importovat zvyky ze země, kde i kultivovaní lidé jedí pouze vidličkou, je pro úroveň našich pravidel nebezpečné.

Lze srovnávat úroveň etikety různých států a civilizací?

Kolébkou etikety je aristokratická Evropa a z naší etikety se odvozují i pravidla jiných kultur. Pochopitelně jsou modifikována či podléhají jiným pořádkům. Jiná etiketa je tak v muslimských zemích, kde je určujícím řádem Korán, jiná pravidla společenského chování jsou v Japonsku či Indii. I proto je velkým uměním při návštěvě jiné kultury přizpůsobit se životnímu stylu dané země, abychom neuráželi její obyvatele.

A jak se Češi umí přizpůsobit jiným kulturám?

Češi začali v posledních patnácti letech intenzivně cestovat, a tak si pomalu zvykají. Už vědí, že žena bez horního dílu plavek na pláži v muslimské zemi je nahlížená jako něco podezřelého. Sami to pociťují jako nepříjemnou situaci. Znám řadu lidí, kteří studují pravidla etikety jiných kultur, aby byli úspěšní v obchodu. Ovšem i běžní turisté na základě pohledů okolí brzy zjistí, že v Japonsku nemají smrkat na veřejnosti, a přizpůsobí se.

Dodržení etikety tedy zajišťuje sociální kontrola okolí. Může být tato kontrola v anonymních městech ještě účinná?

Jistě. I v našem anonymizovaném životě zůstáváme pod kontrolou veřejnosti, neboť nás všude provázejí pohledy ostatních. Bydlím v centru Prahy, a tak upřednostňuji cestování v MHD. Tam neustále vidím, jak lidé konfrontují své jednání s ostatními. Všichni jsou stále pod drobnohledem desítek lidí kolem nich a uvědomují si tu kontrolu kolem sebe. Etiketa není zákon, nemůžete volat policii. Jediným trestem je opovržlivý pohled okolí, který empatickému člověku vadí.

A co dělat v případě setkání s neempatickým člověkem?

To jsou takzvaní burani a s nimi nelze dělat nic, jen odejít pryč. Pokud se někdo chová bezohledně k ostatním, protože je to násilnický buran, tak už je to případ pro městskou policii.

A není to v Čechách tak, že étos ostrých loktů těm buranům tak trochu nahrává?

U nás je to dáno spíše základním duševním vyladěním národa. My Češi jsme na sebe zkrátka nepříjemní a už od rána ukazujeme světu jen nasupené obličeje. To se vám jinde nestane. Ve Vídni, jen tři a půl hodiny jízdy od Prahy, se na sebe lidé usmívají, důvěřují si, mají k sobě blíž. My jsme uzavření, bojácní a příliš rezervovaní.

Proč tomu tak je právě u nás?

Možná je to tím počasím, vždyť několik dní nevidíme slunce. A snad je to vinou toho, že jsme byli stále v centru různých vojenských tažení. Ovšem to platí i u jiných národů a přesto jsou tam lidé šťastnější. Projel jsem spoustu zemí. Když cestujete po Indii, tak vám srdce pláče nad bídou a špínou, v níž tam lidé žijí. A přece oni sedí na sluníčku, vyprávějí si a smějí se. Jejich duševní obzor je naplněn štěstím. My si až příliš často myslíme, že štěstí leží v majetku a penězích.

Kde bychom tedy jako národ měli hledat vzory společenského jednání? Například v politice …

Nehledejme vzory v politicích. Kdo je dnes respektuje? Tam nemůžeme hledat noblesní vzory. Asi bychom měli sledovat úspěšné lidi, kteří se vypracovali vlastní pílí a dokázali okouzlit své okolí. Ale konkrétní osoby nelze jednoduše určit. Vzory slušného chování bychom nakonec měli hledat především sami v sobě. Mé knihy i přednášky jsou normativní, ale naplnění daných norem v konkrétních situacích je vždy na daném jednotlivci.

Byl jste někdy v situaci, kdy jste si přál odložit pravidla etikety, abyste mohl například umravnit nějakého neslušného člověka?

Pravidla etikety nemůžeme odložit na hřebík, když přijdeme domů nebo do restaurace jako kabát. Svým celoživotním stylem a vyznáním jsem člověk, který etiketu naplňuje. To, že jsem se ji začal věnovat, je jen vyústěním toho, co v sobě mám po celý život. Já jsem neustále ohleduplný, slušný a galantní. Nedovolil bych si chovat se jinak, protože mi to nedá má povaha. 

O Chomutově

Logo města Chomutova
Chomutov je ideálním místem pro trávení dovolené. Turistům nabízí adrenalin i odpočinek na Kamencovém jezeře, rodinám poznání v Podkrušnohorském zooparku, cyklistům a milovníkům in-line stezku Bezručovo údolím. Okolí Chomutova je plné památek a přírodních krás.

Městské informační centrum

znak ticU Městských mlýnů 5885
430 01  Chomutov

Infolinka zdarma:

800 100 473

e-mail: infocentrum@chomutov-mesto.cz

NUTS2 Severozápad Evropská unie
Podporováno z Evropského fondu pro regionální rozvoj
Regionální operační program regionu soudržnosti Severozápad
„Vize přestane být snem“
www.europa.euwww.nuts2severozapad.cz