eChomutov - Bohumil Kubát o zápasnících: Byli jsme dobrá parta
Nacházíte se zde: eChomutov > Zpravodajství > Rozhovory > Bohumil Kubát o zápasnících: Byli jsme dobrá parta
Středa, 19 Březen 2014

Bohumil Kubát o zápasnících: Byli jsme dobrá parta

O jeho tělesné konstituci se říkalo, že by se na něm dalo štípat dříví. I proto Bohumil Kubát kdysi zaujal trenéra řecko-římského zápasu. Tento sport se pak stal jeho celoživotní láskou, za což mu byla odměnou i bronzová medaile z olympijských her v Římě. Za svůj přínos sportu v Chomutově získal Cenu Jiřího Popela a při nedávném MČR v zápase v Městské sportovní hale si společně s Jiřím Kormaníkem, Petrem Švehlou a Oldřichem Dvořákem převzal ze strany města další ocenění.

 

Potěšilo Vás, že si město Chomutov vzpomnělo na slávu chomutovského zápasu?

To víte, že to člověka potěší. Primátor Jan Mareš v minulosti u zápasu působil, proto je hezké, že na nás nezapomněl. Byla to příjemná chvíle, protože jsem se setkal i s ostatními zápasníky, které tak často nevídám.

Jak vzpomínáte na doby chomutovského zápasu v době Vaší aktivní sportovní kariéry?

Měli jsme tady výbornou partu kamarádů, s Kormaníkem, Cikánem, Turkem a dalšími. Vždycky, když jsme přijeli z nějakých závodů, zašli jsme společně na limonádu, nebo spíš na pivo. Zápasili jsme první ligu, kde jsme se stále museli doplňovat. Když se nedařilo v řeckořímském zápase, tak se to muselo dotáhnout ve volném stylu. Podrželi jsme se a občas si i vynadali. Myslím si, že parta je ve sportu hodně důležitá.

Prozradíte nám, jak jste se vlastně dostal k zápasu?

Měl jsem kamarády, kteří se zápasu věnovali. Párkrát mě s nimi viděl jejich trenér a zakladatel klubu Václav Eisenhamer a vzkázal mi, abych někdy přišel na trénink. Po konci školy jsem tam s nimi zašel a on mě, který v tu chvíli vážil 120 kilogramů, nechal zápasit proti všem možným váhovým kategoriím. Říkal, že ten první den rozhodne, buď se vrátím, nebo už nikdy nepřijdu. Druhý den po prvním tréninku jsem nemohl vstát z postele, ale vrátil jsem se.

A to bylo dobře, protože v roce 1960 jste na OH v Římě získal bronzovou medaili. Pamatujete si průběh olympijského klání?zápas včetně ocenění 020

Nejdříve jsem měl Japonce Šigeoku, kterého jsem porazil „na záda“. Potom jsem zápasil s Finem Ahvenem a tam jsem vyhrál na body. Ve třetím kole jsem narazil na Němce Dietricha. Kluci mi říkali, že ho nemůžu porazit. A taky to bylo nerozhodně. Stejně jako v posledním zápase s Bogdanem ze SSSR. Nakonec jsme s Němcem Dietrichem měli stejně bodů, jenže on byl lehčí než já, proto šel přede mne na druhé místo.

To Vás muselo mrzet. Dá se tedy říci, že Vaše váha byla někdy v zápase i nevýhoda?

Někdy výhoda, někdy nevýhoda. V Římě jsme to měli jako těžké váhy špatné všichni. Lehčí kluci zápasili večer, my jsme šli na žíněnky už odpoledne. V té době teplota překračovala 45° Celsia, takže to bylo velice těžké. Při doteku se žíněnkou jsem si málem spálil ruku.

Přesto jste si nakonec domů přivezl bronzovou medaili …

Máte pravdu, přivezl jsem si jí domů v pytlíku. Z Říma jsme odjeli tehdy s Jirkou Kormaníkem. Naše manželky nás vyzvedli na letišti a odvezli nás na podnikovou oslavu Mannesmannky. To víte, že se manželka radovala. O tom, že mám medaili, se dozvěděla z novin. A představte si, že o mně novináři tehdy napsali, že dělám kominíka. To bych chtěl vidět s mojí váhou. (smích)

Dostal jste nějaké další ocenění za zisk olympijské medaile?

Od olympijského výboru jsem dostal 3000 korun, to byly tehdy velké peníze. S manželkou jsme si za to pořídili ložnici.

Vzpomínal jste, že v Chomutově byla dobrá parta zápasníků. Platilo to i na OH v Římě?

Určitě. Byl tam Kormaník, Matoušek, Švec a Toth, s ním jsem držel já. Ostatní kluci totiž pořád museli hlídat váhu a shazovali. Já tohle řešit nemusel. Proto si ze mě všichni dělali legraci, že bych pořád jen jedl. Bavili jsme se hlavně spolu. Také jsme se hodně potkávali s boxery, protože bydleli s námi na baráku. Byl tam i zlatý Němeček. V rámci tréninku jsme si s nimi zahráli i fotbal, ale hrát proti nim bylo strašné. A samozřejmě jsme se potkali i s atlety, třeba se Zátopkem a jeho paní.

Jak probíhal Váš běžný den na olympijských hrách?

Po snídani jsme trénovali a také chodili po památkách. Během olympijských her tehdy papež otevřel veřejnosti svůj dóm a musím říci, že tam to bylo neuvěřitelné. Všude zlato a nádherné obrazy. Ve volných chvílích jsme se zašli podívat i na ostatní závodníky, jak se jim daří. A samozřejmě jsme sháněli nějaké dárky domů. Chodili jsme tehdy jen do hodně levných obchodů, a tak jsme si dokonce museli sundat odznaky výpravy, abychom neudělali ostudu. (smích)

Na dalších olympijských hrách v Tokiu jste získal „bramborovou“ medaili za volný styl …

I tam to mohla být medaile. Ale v zápase za prvé musíte mít štěstí, a pak také dobrého rozhodčího. V Tokiu jsem rozhodčímu vynadal, protože nenapomenul soupeře. Kdyby byl pozornější, mohl jsem mít medaili. Co dělat, je to boj.

Také v Tokiu jste si našli čas sledovat i výsledky jiných sportů?

To víte, že ano. I když tam to bylo složitější, protože na rozdíl od Říma jsme tam museli mít lístky. Ale šlo se tam dostat. Hlavně jsme se dívali na volejbal, mohli jsme tam mít tehdy také zlatou, dokonce jsme s Rusy vedli. Volejbalisté byli taky dobrá parta. A mimochodem jsem tam zažil i střední zemětřesení. Tehdy mi poskakovala postel po podlaze.

Koho jste považoval na největšího protivníka?

Asi zápasníky ze SSSR. Bogdan nebo Roščin, to byli soupeři. Ale oni to měli hodně těžké. Měli strach, byli přísně hlídaní. Pří jedné cestě do SSSR, kde jsme se připravovali na velkou akci, jsem měl Roščinovi předat dárek od trenéra. Musel jsem s ním jít až do jeho šatny a tam mu to tajně dát. Měli to těžké.

Zažil jste i Vy nějaké kontroly ze strany státu?

Před hrami v Římě za mnou přišli „tajní“ a během her v Tokiu zase přišli domů za manželkou. Sháněli drby, znáte to. Kontrolovali, abychom tam náhodou nezůstali. Můj syn, také bývalý zápasník, mi říká, že jsem tam tehdy měl zůstat, ale mně to ani nenapadlo. Tady mi bylo líp.

V době vaší aktivní sportovní kariéry jste nebyl profesionálním sportovcem, ale stále jste také pracoval. Muselo to být těžké …

Na začátku jsem pracoval v Poldovce ve slévárně. Potom jsem za manželkou přišel do Mannesmannky. Zápas tady byl úspěšný, a protože nás tam pracovalo více sportovců, měli jsme domluvený čas na tréninky. Člověk si na ten fyzický zápřah brzy zvykl. Ale je pravda, že jsem byl pořád pryč.

Ještě nedávno jste předával své zápasnické zkušenosti malým zápasníkům v chomutovském klubu. Bavilo vás být trenérem?

Bavilo, byl jsem štíhlejší. (smích) I když to bylo také náročné. Když jsme jeli někam na turnaj, tak jsem je pořád musel hlídat, aby se mi někam nerozutekli. Chodil ke mně taky Artur Omarov, který byl hodně šikovný, takže brzy šel o kategorii výš. V klubu to dělají dobře, jen bychom potřebovali více dětí, asi teď sedí raději u televize.

Vaše zážitky a zkušenosti si mohou poslechnout také děti v projektu OVOV a na nejrůznějších besedách. Co malé posluchače zajímá nejvíce?

Všechno. Ptají se na úspěchy a medaile, ale také na můj věk nebo váhu. Opravdu je zajímá všechno možné.

Určitě jste zachytil diskusi o možném vyřazení zápasu z programu olympijských her. Co si o tom myslíte?

Byla by to škoda. Vždyť zápas historicky patří k olympiádě, provází ji od počátku. Mám pocit, že se tam spíše objevují sporty, které tam nepatří. Určitě se vyřazením zápasu nesouhlasím.

Kdy přiveze český zápasník znovu medaili z olympijských her?

To nevím. Teď je to přece jen slabší. Ale myslím si, že se tak do pátého, šestého místa mohou dostat. No a pak, jako v každém sportu, zase záleží na štěstí. 

O Chomutově

Logo města Chomutova
Chomutov je ideálním místem pro trávení dovolené. Turistům nabízí adrenalin i odpočinek na Kamencovém jezeře, rodinám poznání v Podkrušnohorském zooparku, cyklistům a milovníkům in-line stezku Bezručovo údolím. Okolí Chomutova je plné památek a přírodních krás.

Městské informační centrum

znak ticU Městských mlýnů 5885
430 01  Chomutov

Infolinka zdarma:

800 100 473

e-mail: infocentrum@chomutov-mesto.cz

NUTS2 Severozápad Evropská unie
Podporováno z Evropského fondu pro regionální rozvoj
Regionální operační program regionu soudržnosti Severozápad
„Vize přestane být snem“
www.europa.euwww.nuts2severozapad.cz