eChomutov - Divadlo Nahoď je pro své členy rodinou. Už deset let …
Nacházíte se zde: eChomutov > Zpravodajství > Rozhovory > Divadlo Nahoď je pro své členy rodinou. Už deset let …
Středa, 21 Leden 2015

Divadlo Nahoď je pro své členy rodinou. Už deset let …

Začalo to před deseti lety jako školní projekt. Po deseti letech má Divadlo Nahoď početný herecký ansámbl a velkou zásobu her. Na uplynulé desetiletí na prknech, které znamenají svět, s Divadlem Nahoď, vzpomínali principál Ladja Dlouhý a herec a začínající scénárista Lukáš Křížek.

Napadlo Vás na začátku Divadla Nahoď, že bude fungovat deset let a budete v něm stále aktivní?

Ladja: Určitě mně to nenapadlo. Nahoď se zakládalo jako školní divadlo, takže tam na začátku ani nebyl předpoklad, že bychom to táhli nějak dál. Pak se objevily děti, které ve škole skončili, ale chtěli dál působit v divadle, a tak jsme se teprve postupně transformovali i do divadla mimoškolního.

Lukáš: Vlétl jsem do toho tehdy po hlavě, protože mě to prostě chytlo. Nelze říci, že by mě něco napadlo. Postupem času se divadlo Nahoď stalo mou součástí. Divadlo se stalo mým životem, mým oborem i mou rodinou.

Víte, kolik her nazkoušelo a představilo Divadlo Nahoď za svou existenci?

Lukáš: Je to nějakých patnáct her, ale s tím, co se už připravuje, tak by to bylo asi …

Ladja: Já to vím přesně. I se školními hrami je to 18, dalších pět jsme připravili ve spojitosti se základní uměleckou školou a nejméně pět šest dalších je rozpracovaných.

Byly to hlavně autorské hry?

Lukáš: Víceméně. Měli jsme i nějaké hry převzaté a více či méně upravené. Většinu her napsal sám Láďa, teď už se do toho zapojuji i já.

Ladja: To je největší bolest amatérských divadel. Poplatky za scénář a nastudování a poplatky za představení jsou pro nás příliš velké až nedostižné. Takže jsem vlastně nucený psát své hry.

Představuješ si při psaní hry jednotlivé herce a myslíš na složení souboru?

Ladja: Určitě. To je nezbytné. Je pro mě jednodušší psát hercům role do pusy. Je to pak snazší také při zkouškách, neboť už mám představu, co zvládnou zahrát.

Je to pravda? Jsou divadelní roly psané hercům do pusy?

Lukáš: No jo, jsou. Když jsem třeba po čtyřech pěti letech dostal roli, tak už jsem věděl, že by ji ani nemohl hrát nikdo jiný, protože je psaná na mě.

Probíráš s jednotlivými herci jejich role? A prozradíš jim, že píšeš novou hru?

Ladja: Ne, ne. Napíšu to a o případných změnách se bavíme až během zkoušek. Ale jinak herci ví, na které hře pracuji. Přece jen mám v ansámblu mladé lidi a já jsem starej dědek, takže je lepší se domluvit s nimi, co by chtěli hrát. Oni mi vlastně zadávají, o čem mám psát hry.

Jak dlouho trvá nastudovat hru v divadle Nahoď?

Ladja: Jak kterou, záleží na hře i ansámblu. My se samozřejmě nejvíce potýkáme u mladých nadšenců se spolehlivostí, takže většinou se zkoušení prodlužuje. Někdy i déle, než je zdrávo.

Jak často se schází divadlo Nahoď?

Lukáš: Prakticky každý den v týdnu. Jsme rozděleni podle věku i her, takže každý den se tady někdo schází na zkoušky. My, kteří studujeme nebo pracujeme, tak máme víkendy.

Kdybyste měli určit hru, která za těch 10 let byla nejlepší či pro vás nejoblíbenější …

Ladja: Největší práce je s malými dětmi, proto si budu nejvíce vážit těch nejmenších, dětí ve čtvrté páté třídě, s nimiž jsme nastudovali Ferdu Mravence nebo Fimfárum. Dostat z dětí hodinovou hru s písničkami byl obrovský výkon.

Lukáš: Musím zmínit Husary, protože to byla srdcová záležitost. Ale pro mě osobně je úplně nejsilnější hra Jako noc a den o maďarském herci Bélovi Lugosim. Ten text je silný a herecky nejnáročnější, proto to nemůže hrát nikdo jiný, než náš principál.

A co nové hry?

Ladja: Teď píšeme s Lukášem společně, takže teď jsme se hodně hnuli. Ta stěžejní práce je nyní na Lukášovi, protože jemu to pomůže i do školy. Na začátku jsme si řekli, co od hry chceme a kam by měla směřovat. Myslím si, že to bude něco nového, co jsme ještě nedělali a co nás posune zase dál.

Zabýváte se spíše komediemi nebo tragickými příběhy?

Ladja: Nejezdíme na divadelní přehlídky. Mnoho amatérských divadel dělá přímo hry pro poroty. My chceme hrát pro diváky, a tak se spíše věnujeme komediím. Přece jen naši diváci se jdou zasmát. Vážná hra je spíše taková třešnička, která má vypíchnout herecké výkony. Navíc jsme veselé kopy, takže budeme stále spíše u komedií. Ovšem čím dál více herců si žádá vážné role.

Nakolik se vlastně proměnil ansámbl za daných deset let?

Lukáš: Několik let se snažím udělat soupis her a lidí, kteří jsou spojeni s Divadlem Nahoď. Zatím to nejsem schopný dopsat, protože se nám ty lidi dost točí, ale vytvořilo se pevné jádro nějakých šesti sedmi lidí, kteří už jsou v divadle déle než tři čtyři roky. Jinak v současnosti působí v divadle třicet lidí včetně vedení souboru.

Ladja:  To je strašně moc. Zkuste potom každého uspokojit rolí … proto děláme tolik her. Problémem je fluktuace herců a také stále se měnící rozvrhy na středních školách, které nám každý rok zasahují do zkoušek.

Lukáš: A do toho ještě situace, že nemáme skoro žádné kluky. Je zábava hledat hry nebo vymýšlet jejich úpravu, aby to vyšlo. I když situace se už trošku zlepšila, ale stále je nás méně než třetina.

Vzpomenete si, kdy za daných deset let bylo divadlu nejhůř?

Ladja: Procházel jsem nemocí, která mě stále strašně moc sil a psychicky jsem byl na dně. Byl jsem přesvědčen, že divadlo skončí, ale ostatní mě přesvědčili, že má cenu pokračovat. S tím souvisel i fakt, že nemoc ustoupila, takže to mě přivedlo zpět a dnes jsem rád, že vše funguje dál.

Lukáš: Tohle bylo nejtěžší pro nás pro všechny. Pak byly ještě dva takové okamžiky, osobní spory v ansámblu, kdy jsem se chystal odejít, nebo Láďa chtěl nechat divadlo přehodit na mě, ať to dělám sám. Proto je toto výročí pro nás tak velký dík, že jsme těchto deset let s radostí i smutkem přežili. Bylo tolik problémů a průserů i radostí. Teď uzavíráme jednu éru, víme, že to jde i přes těžké věci a teď se do toho opřeme o to více.

Ladja: A kdykoliv si to začneme takhle malovat tak přijde nějaká jobovka. Ale žádné amatérské divadlo to nemá jednoduché. Když nic jiného tak je vždy těžká finanční stránka.

Má vaše divadlo nějako dobrodince?

Ladja: Ano, jsou lidé, kteří nám fandí a podporují nás. Bohužel jsme zatím nestihli Divadlo Nahoď uznat jako spolek, takže nemůžeme přijímat sponzorské dary, ale v tom se chceme polepšit. Zatím nám naši podporovatelé kupují rekvizity pro různé hry. Ale přeměnou ve spolek by se i toto mělo vyřešit.

Můžeme tedy říci, že v nové éře chce být Divadlo Nahoď přece jen mírně profesionálnější než v prvních deseti letech?

Ladja: Určitě. Spěje to k tomu. Proto ani nyní nechci, aby všechno leželo na mě. To bychom se nikam neposunuli. Proto kolem sebe mám skupinu osmi lidí a máme to rozdělené. Každý zodpovídá za něco a ti lidé fungují, takže to je dobře. Už bych se chtěl věnovat jen jediné věci. Objevují se u nás i jiné profese, nejen herci.

Dá se vůbec divadlo řídit jako rodina? A co na to říká vaše rodina?

Ladja: Už z rodiny mám jen dvě malé děti a babičku. Ta má svých starostí dost a u dětí bojuji s tím, jestli jsou to moje děti nebo nás všech, protože se mnou samozřejmě absolvují i zkoušky. Někdy se tady dokáží tak vyblbnout, že se jim nechce domů. A ansámbl, především ti nejstarší už funguje tak, že se navštěvujeme i mimo zkoušky, což z nás dělá přátele. Pro chvíle, kdy člověk potřebuje někoho z rodiny, jsou mi lidé z divadla nejblíže. Členové ostatních divadel mi říkají, že je neuvěřitelné, jak naše divadlo funguje. Je to proto, že nás to baví a vše funguje na dobrovolnosti. To je to, co dělá Divadlo Nahoď naším divadlem.

Lukáš: Spousta lidí se mi vždy divila, že sem jezdím z Prahy každý víkend kvůli divadlu, nebo že mým nejlepším kamarádem je principál divadla. Ale já jsem se tím nikdy netajil, za deset let je to pro mě druhá rodina, spoustu věcí jsem kvůli tomu obětoval a nikdy toho nebudu litovat. Nikdy nezapomenu, že jsem měl obrovské štěstí, že jsem potkal Láďu, který mě k tomu divadlu přivedl. Bez toho bych ani nevěděl, co bych mohl dělat. Takže já to beru jako takovou krásnou velkou náhodu, která ze mě udělala to, co nyní jsem. 

O Chomutově

Logo města Chomutova
Chomutov je ideálním místem pro trávení dovolené. Turistům nabízí adrenalin i odpočinek na Kamencovém jezeře, rodinám poznání v Podkrušnohorském zooparku, cyklistům a milovníkům in-line stezku Bezručovo údolím. Okolí Chomutova je plné památek a přírodních krás.

Městské informační centrum

znak ticU Městských mlýnů 5885
430 01  Chomutov

Infolinka zdarma:

800 100 473

e-mail: infocentrum@chomutov-mesto.cz

NUTS2 Severozápad Evropská unie
Podporováno z Evropského fondu pro regionální rozvoj
Regionální operační program regionu soudržnosti Severozápad
„Vize přestane být snem“
www.europa.euwww.nuts2severozapad.cz