Velký talent české rychlostní kanoistiky Branko Tarkulič se svým novým parťákem Jířím Kraftem letos získal titul mistra ČR a v maďarském Szegedu bojoval nejen o titul mistr světa, ale především o olympijskou nominaci. O šanci jet reprezentovat do Londýna se chce tato dvojice poprat znovu příští rok při donominaci.
Jak jste se dostal k rychlostní kanoistice?
Kamarád ze základní školy mě vzal na loděnici, kde mě odchytil Viktor Legát st. a posadil do lodě. Můj kamarád už se tady nikdy neukázal a já jsem dvaadvacet let neodešel.
Prozradíte nám, jak vznikla spolupráce mezi Vámi a Jirkou Kraftem, parťákem z deblu?
Jirka za mnou přišel poprvé s nabídkou společné posádky na deblu během minulého roku, ale v té době jsem jezdil s vynikajícím Milanem Oslíkem, s nímž jsme se připravovali na MS v Poznani, a tak jsem ho odmítl. Znovu jsem jeho nabídku zvážil letos na jaře a s vidinou možné nominace na olympiádu ji přijal.
Byl rozdíl jezdit s Milanem Oslíkem a s Jirkou Kraftem?
Určitě, s Milanem jsem jezdil vpředu, zatímco s Jirkou musím být vzadu. Začátky pro mě byly hodně krušné, protože jsem si musel zvyknout na jiný styl. Minimálně měsíc jsem byl nešťastný. Říkal jsem si: ‚Vždyť umíš pádlovat. Jezdíš dvaadvacet let!‘
Měli jste tedy nějakou speciální přípravu, abyste si na svou novou roli zvykl?
Každý jsme měli individuální soustředění v zahraničí. Během něj naštěstí rozmrzlo Kamencové jezero, a tak jsme mohli po návratu začít se společným tréninkem. Drtivá většina přípravy byla věnovaná jízdě na deblu, abychom se společně sjeli. Proto Jirka dojížděl na motorce pětkrát týdně ze 140 kilometrů vzdáleného Týnce nad Sázavou. Individuálně jsme rychlí, teď musíme být rychlí i společně.
To se podařilo, protože během půl roku jste předvedli velký výkonnostní vzestup …
To nejde takhle říci, protože na takovou úroveň se nedostanete během jednoho roku. Já i Jirka jsme zúročili dlouhá léta tréninku i přípravy. A já teď mohu jen poděkovat všem, kteří se mnou tady dvaadvacet let ‚lopotili‘, ať to byl Viktor Legát st. nebo Petr Doležal. Případně Viktor Legát ml., který nám pomáhal s Milanem Oslíkem dostat se na ME i na loňské MS v Poznani.
Jak se Vám daří sladit práci a sport?
Po těch letech jsem se to naučil. Naštěstí mi v Sandviku vycházejí vstříc, fandí mi a pomáhají mi. Také dělám spíše kancelářskou práci, a tak mi zbývá dostatek sil pro trénink. Problémem je nedostatek času pro regeneraci. Na MS do Szegedu jsem odjížděl s nataženým šikmý břišním svalem.
Jak hodnotíte svou účast na MS v Szegedu?
Vzhledem k tomu, že proti nám stáli profesionálové a povětrnostní podmínky byly nevyzpytatelné, byl to dobrý výkon, ale je jasné, že se můžeme a musíme zlepšit. Navíc v Maďarsku byla neskutečná atmosféra. Na závody přišlo i 50 tisíc lidí, kteří závodníky podporovali celou dobu. To se s Českou republikou nebo loňským MS v Poznani nedá srovnat.
Chtěl byste jezdit profesionálně?
Na to už nejsem perspektivní a můj výhled je jen krátkodobý. Navíc kanoistika je sport, kde Vás dvě výhry nezabezpečí do konce života. Spíš bych uvítal, kdyby se někdo rozhodl podpořit finančně, abychom si mohli dovolit lepší přípravu, regeneraci a další.
Jaký je Váš největší sportovní sen?
Samozřejmě olympiáda. Příští rok se pojede dodatečná nominace a my uděláme všechno, abychom si tento sen splnili.
