eChomutov - Marie Hipská: Dáma, která může nahlížet za oponu
You are here: eChomutov > Bericht aus Chomutov > Rozhovory > Marie Hipská: Dáma, která může nahlížet za oponu
Dienstag, 03. Juni 2014

Marie Hipská: Dáma, která může nahlížet za oponu

Pro mnoho lidí je Marie Hipská ztělesněním chomutovského divadla. Vždyť právě díky ní přijíždějí do chomutovského divadla známé herecké soubory již více než 10 let. Proto jsme se zeptali, jaký je její vztah k divadlu, jak hodnotí chomutovské publikum a jaké hry jí uvízly v paměti.

První otázka musí znít, jaký je váš vztah k divadlu a prknům, co znamenají svět?

Můj vztah k divadlu je veskrze kladný. Divadlem se zabývám mnoho let, nejdříve amatérským a později profesionálním. Za ty roky toho mnoho pochytíte, naučíte se dívat a poslouchat, prostě tříbíte si „divadelní vkus", ale tím nechci říct, že jsem bůhvíjaký divadelní odborník, prostě jen patřím k těm, co mají rádi dobré divadlo, ať už je to komedie nebo hra s vážným tématem k zamyšlení.

Čeho si všímá běžné divadelní publikum? Či spíše nevšímá?

Mám pocit, že většina lidí chodí do divadla jen za zábavou. Na jednu stranu se jim nedivím, protože téměř každý z nich zažívá v práci hodně stresu, a proto se chce především pobavit a odpočinout si. Je škoda, že do divadla chodí především na známé filmové či televizní tváře, které chtějí vidět takzvaně naživo, a nechají si uniknout skvělá představení s méně známými herci, která mnohdy kvalitou převyšují představení nabitá „hvězdami". Na druhou stranu jsou tady předplatitelé, kteří sem chodí více než deset let a viděli více než 170 představení, ti už se umějí dívat trošku jinak. Ale obecně platí, že se lidé chtějí bavit, tomu nakonec přizpůsobujeme i výběr divadelních her. Samozřejmě je nutné stále udržovat určitou úroveň, jsou hry, které bych zde určitě nechtěla.

Máte představu, kolik her jste přivedla na pódium chomutovského divadla?

Určitě, jen v rámci předplatného to bylo téměř 170 her, ale každou sezonu uvádíme také hry mimo předplatné. Často je to tak, že některé hry uvedeme v rámci předplatného a pro velký úspěch se sem znovu vracejí mimo abonentský plán, aby se na ně dostali také další divadelní fanoušci. To byl v minulosti příklad Hrdého Budžese, Cavemana, Mého báječného rozvodu, her, které si diváky do křesel přivedou samy, ani nemusíte návštěvníky lákat plakáty. Všichni je už znají. Takové je například i Divadlo Járy Cimrmana, které má v repertoáru asi šestnáct her a z toho minimálně deset jich bylo v Chomutově uvedeno, ať už v minulosti v Kulturním domě na Zahradní či později na prknech našeho divadla.

Která hra z takového počtu nejvíce zaujala Vás?

Bylo jich hodně, které mě zaujaly, ale za všechny bych zmínila například představení Plný kapsy šutrů s Radkem Holubem a Miroslavem Vladykou. Poprvé jsem ho viděla v Klášterci a byla jsem nadšená, proto jsem je pozvala sem. To představení bylo úžasné. Asi šestnáct postav příběhu ztvárnili jenom oni dva. Byl to doslova herecký koncert. Líbila se mi také Klec bláznů od Divadla Radka Brzobohatého. Publikum bylo na začátku trošku rozpačité z toho, že se herci převlékají do ženských šatů, s obavami, aby se z toho nevyklubalo nějaké špatné travesti show, ale pak se známý příběh rozběhl takovým způsobem, že tato hra nasadila velmi vysoko laťku zábavy pro mnoho dalších her po ní. Z posledních zážitků k těm silným patří divadlo jednoho herce Kolega Mela Gibsona s Martinem Trnavským, hercem brněnského divadelního spolku Frída. Na začátku opět diváci moc nevěděli, co se bude dít, ale on je všechny postupně vtáhl do děje, do příběhu herce, o kterého již nikdo nemá zájem, nikdo mu už nedá roli ani v seriálu ani v reklamě a on je donucen vykrást banku, aby uživil rodinu. Svým zpěvem, tancem, vyzrálým herectvím dokázal, že na konci všichni v hledišti stáli a tleskali. Byl to úžasný zážitek.

Mluvíte hlavně o střídmých scénách o jednom nebo dvou hercích. Je Vám takové divadlo bližší?

Mám ráda divadla jednoho herce. Při nich nehrozí, že by se vám nudou někam zatoulaly myšlenky. Sledujete všechna gesta, každé slovo. Mám zkušenosti s tím, že divadla jednoho herce jsou často silnější než ta o sedmi nebo osmi hercích. Pro samotné herce je one man či woman show zkrátka výzva, při které můžou divákům ukázat, co v nich je. Na druhou stranu zde byla Tančírna, opět z repertoáru Divadla Radka Brzobohatého, nezazní v ní jediné slovo, celý příběh novodobé historie Československa až po jeho rozdělení vyjadřuje skupina asi sedmnácti herců a tanečníků pouze hudbou a tancem, symbolicky ztvárňují dojemné chvíle minulosti, jako je odjezd transportů do koncentračních táborů nebo dělení republiky. Ještě teď mi jde mráz po těle. Je to opak one man show, ale publikum bylo opět nadšené.

Jaké vlastně je chomutovské divadelní publikum?

Jednou jsem při odchodu z divadla zaslechla něco z toho, co si návštěvníci mezi sebou povídají. Divačkám z Klášterce tehdy přišlo, že je v Chomutově vlažné publikum, jen zatleskáme a jdeme. Ale já vím, že když se chomutovskému publiku skutečně něco líbí, tak to umí dát najevo, jako ve vzpomínaných případech.

Například ve zde uvedené komedii Bez roucha se ukazuje, že divadlo je mnohdy adrenalinová záležitost. Vzpomenete si na některé náročné nebo humorné okamžiky v rámci divadla?

Nemáme stálý soubor, takže většina problémů z této hry nás míjí. Pro mě nastávají horké chvilky především ve chvíli, kdy nějaký soubor zruší na poslední chvíli představení a my se musíme snažit tuto informaci sdělit co největšímu počtu lidí, kteří si zakoupili vstupenky, a pak následně hledat náhradní termín. Ale jinak jsou herci opravdu profesionálové. Někdy se do toho vloží počasí, například při představení Filumena Marturano, kdy v Chomutově panovalo tropické vedro a v divadle to nebylo o moc lepší. Je to hra s velkou, náročnou garderóbou, takže pro všechny herce včetně Simony Stašové a Svatopluka Skopala to bylo hodně „mokré". Pan Hanzlíček, manažer divadla, mne pak uklidnil, že paní Stašová je na podobné extrémy zvyklá. Více než výkyvy teplot ji ruší hluk z přilehlých prostor, jednou dokonce v jednom městě vyběhla ze sálu uklidnit příliš halasné návštěvníky baru vedle sálu.

Máte nějaký veselý nebo napínavý osobní zážitek s některým z herců?

Mám pocit, že oni jsou zájmem ostatních unavení. Nejsem fanynka, abych si za nimi chodila pro podpis. Tito lidé jsou tady v práci. Ovšem v době, kdy jsem působila v KASSu, to bylo jiné. Tehdy jsme do kanceláře vcházeli přímo přes šatnu herců. Chtě nechtě jsem tudy musela projít a leckdy jsem zahlédla něco, co mé oči vidět neměly a ani nechtěly. (smích) Pak nechala paní ředitelka vybourat pro naši kancelář nové dveře.

O Chomutově

Logo města Chomutova
Chomutov je ideálním místem pro trávení dovolené. Turistům nabízí adrenalin i odpočinek na Kamencovém jezeře, rodinám poznání v Podkrušnohorském zooparku, cyklistům a milovníkům in-line stezku Bezručovo údolím. Okolí Chomutova je plné památek a přírodních krás.

Stadt information Center

znak ticU Městských mlýnů 5885
430 01  Chomutov

Infoline kostenlos:

800 100 473

e-mail: infocentrum@chomutov-mesto.cz

NUTS2 Severozápad Evropská unie
Podporováno z Evropského fondu pro regionální rozvoj
Regionální operační program regionu soudržnosti Severozápad
„Vize přestane být snem“
www.europa.euwww.nuts2severozapad.cz